Kdyby nebyl, byl bych bez práce, ale vzdal bych se jí hned, kdybych mohl žít ve světě bez zločinů.
Da nije, ja bih ostao bez posla. I vratio se jahanju na moto-krosu. Ali bih odustao od svega za svet bez zloèina.
A představa, že někdo bude rozhodovat o tom, jestli ty a já budeme žít ve stejném městě, je pro mně nepřípustná.
Ideja da neko donese odluku da li ti i ja možemo živeti u istom gradu mi je neprihvatljiva.
Dovoluji ti dále žít ve tvé komnatě, než se nalezne vhodnější ubytování.
Moæi æeš i dalje živjeti u svojim odajama, dok se ne naðe udobniji smještaj.
Moje sexy přítelkyně i já víme, že můžeme všichni žít ve svornosti, ať už jsme bílí, hnědí nebo khaki, či co je to za barvu.
Moja seksi djevojka i ja znamo da se svi možemo slagati bili bijeli, smeði ili kaki, ma kakva ta boja bila.
Kdo by chtěl žít ve světě, kde se psi vzájemně žerou?
Tko želi živjeti u svijetu u kojem psi jedu jedni druge?
Nemůžu žít ve světě, ve kterém mě nemiluješ.
Ne mogu da živim u svetu gde me ne voliš.
Bojím se žít ve společnosti, ve které dnes žijeme.
Bojim se živjeti u društvu u kojem živimo danas.
Až budete připravený na to žít ve 20. století, dejte mi vědět.
Javite mi kada budete spremni uæi u 20. stoljeæe.
Vážně chcete žít ve světě bez Coca Coly?
Stvarno želiš živeti u svetu bez Coca Kol?
Už mě nebaví žít ve tvém stínu.
Neću više da živim u tvojoj senci.
Je to jako žít ve lži.
To je kao da živiš u laži.
Nechtěl bych žít ve světě bez katedrál.
Ne želim da živim u svetu bez katedrala.
Příštích několik let budeme žít ve Vídni.
Sledeæih nekoliko godina, živeæemo u Beèu.
Nemusíme žít ve stínu jako krysy.
Ne moramo da živimo u senci kao pacovi.
Tam nahoře, pracovat pro Naomi, pracovat v rozvědce, neměli jsme jinou možnost, než žít ve špíně.
A gore, radeæi za Naomi, radeæi u centrali, nismo imali izbora do da živimo u neèistoti.
Budeš chodit po Zemi a trápit se, žít ve svém svědomí s tím, že jsi zodpovědný za smrt svých milovaných.
Како би живео у патњи, прогоњен сазнањем да си одговоран за смрт својих вољених.
Nejsem si jistá, že chci žít ve světě, kde se člověku něco takového může přihodit.
Nisam sigurna da mogu živeti negde gde se to može desiti èoveku.
Myslím, že tam žijou báječný život... sem tam si voláme... ale bylo to pro něj těžký žít ve Philadephii.
Mislim da im je divno tamo. Povremeno se èujemo. Ali bilo mu je teško da živi u Filadelfiji.
Nevím jak vy, ale já nechci žít ve světě, ve kterém někdo jiný dělá svět lepším místem, než my.
Ne znam za vas, ali ja neæu da živim u svetu u kome neko drugi poboljšava svet bolje nego mi.
Nikdo by neměl žít ve strachu.
Niko ne bi trebalo da živi u strahu.
Musíme se postavit těm, kteří by nás nechali žít ve strachu.
Moramo se odupreti onima koji žele da živimo u strahu.
Hádám, že s tím máš vlastní zkušenosti, žít ve strachu před něčím, co je ve tvým nitru?
Pretpostavljam da imaš nekog iskustva s tim. Živeo si u strahu od takvog neèega u sebi?
Byli jednou dva chlapi ve cvokárně... a takhle navečer si usmysleli, že už je žít ve cvokárně nebaví.
Vidiš, bila dva momka u ludnici i jedne noæi oni odluèe da im se to više ne dopada.
Jen to bude chtít trochu času, než si na ty schopnosti zvykneš a budeš žít ve světě.
Trebat će ti vremena da se navikneš na ove sposobnosti i na život u svijetu.
Budeme žít ve vesmíru, kde nebude nic jiného než černé díry.
Živećemo u svemiru u kojem postoje smao crne rupe.
Jaké by to bylo, žít ve světě, kde by Německá republika popravovala lidi, a navíc nepoměrně Židy?
Kako bi izgledalo da živite u svetu u kom Nemačka osuđuje ljude na smrt, i ako se desi da su osuđeni mahom Jevreji?
Cítila jsem, že nemohu žít ve městě, kde jsou zabíjeni lidé a pohozeni na ulicích jako nějaké odpadky.
Nisam osećala da mogu da živim u gradu u kom su ljudi ubijani i bacani kao đubre na ulicu.
Jak může každý z nás najít způsob jak žít ve vděčnosti, ne jen být vděčný tu a tam, ale být vděčný v každé chvíli.
Kako da svako od nas pronađe metod za život sa zahvalnošću, ne samo da ponekad budemo zahvalni već svakog trenutka?
Chci dál žít ve svém bytě."
Želim da nastavim da živim u svom stanu."
Opravdu chci žít ve světě, kde postižení není výjimka, ale norma.
Zaista želim da živim u svetu gde invaliditet nije odstupanje već norma.
Chci žít ve světě, kde o 15leté holce, co sedí v ložnici a kouká na „Buffy, krotitelku upírů“, nemluví jako s tím, že dosahuje něčeho výjimečného, protože u toho musí sedět.
Želim da živim u svetu u kome se petnaestogodišnjoj devojčici koja sedi u svojoj sobi gledajući "Bafi ubicu vampira" ne pripisuje postizanje nečeg zato što to radi sedeći.
Chci žít ve světě, kde od postižených lidí nemáme tak nízká očekávání, že jim blahopřejeme ke vstání z postele a zapamatování si vlastního jména.
Želim da živim u svetu u kome nemamo tako niska očekivanja od ljudi sa invaliditetom, da nam čestitaju na ustajanju iz kreveta i pamćenju sopstvenih imena ujutru.
V takovém světě by bylo nejrozumnější nosit černé ponožky místo růžových, jíst cereálie místo koblihů, žít ve městě raději než na venkově, vzít si Betty místo Lolity.
U takvom svetu, imali bismo najviše razloga da nosimo crne čarape umesto rozih čarapa, da jedemo žitarice umesto krofni, da živimo u gradu radije nego na selu, da oženimo Beti umesto Lolite.
Nikdo mi neřekl, že budu žít ve strachu, že se stanu paranoidním, nebo že budu na postřelení reagovat zvýšenou agresivitou.
Niko mi nije rekao da ću živeti u strahu, da ću postati paranoičan ili da ću reagovati hiperagresivno na to što sam upucan.
Dřív jsem si myslel, že chci žít v bohaté zemi a pak jsem si myslel, že chci žít ve šťastné zemi, začal jsem si však uvědomovat, že to nestačí.
Nekad sam želeo da živim u bogatoj državi, a onda sam poželeo da živim u srećnoj državi, no onda sam shvatio da to nije dovoljno.
Teď je ta příležitost, abychom společně povstali a řekli ano, chceme žít ve světě s online soukromím a ano, můžeme spolupracovat, abychom proměnili tuto vizi ve skutečnost.
Sada je vreme da kolektivno ustanemo i kažemo: da želimo da živimo u svetu sa privatnošću na internetu i da, zajedno možemo raditi na tome da ovu viziju pretvorimo u stvarnost.
Tak se naučí, jak žít ve skutečném světě.
Tako uče kako živeti u ovom svetu.
Chci žít ve světě, kde můj syn nebude považován za vinného od chvíle zrození, kde hračka v jeho ruce nebude pomýlena za něco jiného než hračku.
Želim da živim u svetu gde moj sin neće biti smatran krivim od trenutka kada je rođen, kada se igračka u njegovoj ruci ne smatra bilo čim osim igračke.
V roce 1943 Kanner publikoval článek popisující 11 mladých pacientů, kteří se zdáli žít ve svém vlastním světě a ignorovat lidi okolo včetně vlastních rodičů.
1943. godine, Kaner je objavio rad opisujući 11 mladih pacijenata za koje se činilo da nastanjuju skrivene svetove, ignorišući ljude oko sebe, čak i sopstvene roditelje.
Chci žít ve světě, kde jsou dárci úspěšní, a věřím, že mi pomůžete takový svět vytvořit.
Želim da živim u svetu u kom davaoci uspevaju i nadam se da ćete mi pomoći da stvorimo taj svet.
My křesťané rádi uvažujeme o smrti jako o velkém stěhování, ale tak či onak, ten člověk může dál plně žít ve vašem srdci, pokud ho nezapečetíte.
Mi hrišćani volimo da verujemo da je smrt značajna promena adrese, ali u svakom slučaju, osoba će ponovo živeti u potpunosti u vašem srcu ako ga ne zapečatite.
Chci žít ve společnosti, kde jsou umělci více ceněni a mají více kulturní a finanční podpory, aby se mohli zaměřit na tvorbu umění místo toho, aby museli být řidiči Uberu, nebo dělali práci v korporaci, o kterou nestojí.
Želim da živim u društvu u kojem se umetnici više cene i imaju veću kulturološku i finansijsku podršku da bi mogli da prave umetnost umesto što moraju da voze taksi ili prihvate poslove u firmama koje radije ne bi radili.
A dokud budou zákony tvořené člověkem nekonzistentní se zákony tvořenými vyšší autoritou, nebudeme žít ve spravedlivém světě.
I tek kada se svi zakoni stvoreni od strane čoveka usaglase sa zakonima stvorenim od strane višeg autoriteta, živećemo u pravednom svetu.
2.0411748886108s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Болно је живети у страху, зар не? 